Úvod - něco málo o Savartovi
Savart Vin zemřel v neděli 23. února 2020.
V dubnu by se dožil 29 let.
Odešel z domácí pastviny na tu věčně zelenou.
Ať se mu lehce běží a tráva chutná nebesky.
Všechno krásné mi ve vzpomínkách a fotografiích zůstalo.
Byl mým přítelem a blízkou duší téměř 27 let.
Byl "mým" koněm téměř 17 let.
Zemřel rychle a pokojně nad ránem před domovskou stájí.
Takový důchod a konec přeji každému koni.
Savart Vin byl dostihový důchodce, klusák, valach. Narodil se dne 17. dubna v roce 1991 v hřebčíně Nový Tekov, po otci Inferno, z matky Sáva. V roce 1994 byl kastrován.
Se Savartem jsem se poprvé setkala na jaře 1993 v Zemském hřebčinci Tlumačov, kam jsem chodila pomáhat do klusácké dostihové stáje. Stal se mou koňskou láskou na první pohled i na celý život. Po zánětu šlach, následném blistrování a pálení ho tehdejší majitel odvezl k sobě do Bílovce. Byla jsem se za ním podívat a pak mi zmizel ze života - neměla jsem o něm žádné zprávy, ale myslela jsem na něj každý den.
Od narození se Savart několikrát potkal s lidmi, kteří s ním neměli trpělivost a neměli pochopení pro jeho trochu komplikovanou povahu. Poznal bohužel i hrubé zacházení a chvíle, kdy touha majitele ukázat se v dostizích s vlastním koněm a vyhrávat za každou cenu zanechala stopy na jeho zdraví i psychice. Dnes, poté, co jsem ho koupila a strávila s ním během let mnoho nádherných chvil na vyjížďkách, ve výběhu i ve stáji, jsem přesvědčená, že nebyl stvořen pro dostihy a neběhal rád. Myslím si, že to pro něj byl hrozný stres a enormní psychická zátěž. Přes svou rychlost, sílu, vytrvalost a potenciál vyhrávat závody si závodění neužíval. Byl rád součástí stáda, neměl rád samotu a odloučení od ostatních koní špatně snášel. Ale soutěžení v těsném chumlu ho děsilo a snažil se mu utéct za každou cenu.
Během doby, kdy už nebyl ustájen v Tlumačově, mu nejednou hrozila jatka. Znovu jsem Savarta neuvěřitelnou náhodou potkala jako provozního koně stáje SDO Brontosauři v Ostravě-Kunčičkách, vozil děti na letním jezdeckém táboře v Brusném. Asi po roce byl na prodej a můj bývalý partner ho koupil pro své občanské sdružení, jako dárek pro mě - deset let jsme na sebe se Savartem čekali.
Od té doby si Savart užíval zaslouženého odpočinku. Někdy jsme jeli na vyjížďku, šli na procházku na ruce jen s vodítkem, občas někoho svezl a většinu času trávil ve výběhu, na pastvině. Pod sedlo se dostal čím dál míň, ani já jsem neměla tolik času, jako dřív. Ale Savart nevypadal, že by mu to nějak zásadně vadilo. Bolívaly ho a otékaly mu nohy, vzhledem k jeho dřívějším zdravotním problémům se šlachami a dostihové minulosti se nebylo čemu divit. Stále byl citlivý na uši a horní část hlavy - i když ho podezřívám, že někdy to už dělal naschvál a zkoušel nejen mou trpělivost při čištění. Také špatně viděl na levé oko, měl s ním problémy, které přes veškerou snahu vyústily v zánět rohovky a postupnou slepotu. Miloval bahno, dokázal se v něm snad i potápět, a tím dával pořádně zabrat lidem, kteří ho následně čistili. Měl rád i sníh a vodu, bohužel v Ústí, kde pokojně dožil, nebylo místo vhodné pro pavení koní. Po dvacátém roce života postupně ztrácel i sluch.
Nejdříve byl Savart ustájen ve Vlčnově, po pěti letech jsme se s touto velmi malou rodinnou stájí rozloučili. Přechodně, necelý měsíc strávil Savart ve vedlejší vesnici, v Hluku. Posledních skoro dvanáct let Savart bydlel v Ústí kousek od Vsetína.
Pod sedlem jsem s ním žádné problémy neměla, jezdili jsme nejraději sami, na volné nebo zahozené otěži, výborně reagoval na sed, váhu a holeně. A stačila jen myšlenka a napojení... S ostatními koňmi v terénu "závodil", puloval a bylo těžké ho udržet a zastavit. Proto bylo nejlepší pustit ho ve skupině jako prvního a nebrzdit ho. Nekopal, nekousal, neshazoval, nevzpínal se, nevyhazoval, na jízdárně byl spolehlivým a ochotným koněm i pro začátečníky, ošetřovat ve stáji ho mohly i děti. V Ostravě si úspěšně vyzkoušel i voltiž a parkur. Bylo s ním těžší pořízení při odčervování, očkování a jiné veterinární péči. Potřeboval citlivý a nenásilný přístup, jemné zacházení bez nátlaku bylo odměněno Savartovou vstřícností, důvěrou a ochotou ke spolupráci. Byl to kůň, ke kterému bylo třeba trpělivě hledat cestu, ale jeho následná bezmezná důvěra a mazlivost všechny starosti mnohonásobně vyvážila. Rád se učil zábavné kousky a různé triky. Strávili jsme spolu tolik veselých, smutných i krásných dní, že se stal nedílnou součástí mého života. Doufala jsem, že budu stále zvládat hlavně finančně dopřát mu a zabezpečit klidné a pohodové "důchodové" roky. Díky milujícímu manželovi se mi to podařilo.
Se zmenšující se zátěží Savartovy problémy s nohama zmizely, až poslední roky přišla s pokročilým stářím pochopitelná ztuhlost a menší pružnost a ohebnost kloubů. Ustájení pod Beskydy u Ivany Liškové mu evidentně prospívalo, byl mnohem klidnější, našel si koňské kamarády i přátele mezi lidmi a dlouho nevypadal na svůj věk.
Děkuji z celého srdce všem, kteří se se Savartem během let setkali, a měli ho rádi.
Dostihová kariéra Savart Vina:
rok 1994:13 startů - 2x první, 2x druhý, 2x třetí, 1x čtvrtý, 1x pátý
rok 1995: 7 startů - 1x první, 1x druhý, 1x třetí
rok 1996: nestartoval
rok 1997: 11 startů - 1x druhý, 2x pátý
rok 1998: 15 startů - 2x první, 3x druhý, 2x pátý
rok 1999: 17 startů - 5x první, 1x druhý, 2x čtvrtý, 2x pátý
rok 2000: 7 startů - 1x první, 1x druhý, 1x třetí
celkem:
70 startů během 6 let
11 prvních, 9 druhých, 4 třetí, 3 čtvrtá, 7 pátých míst (36x neumístěn)
zisk za kariéru celkem:
108.789,-Kč